Být hrdý na to, že jsem ve sdružení hasičů je jasné. Kdo by nebyl rád, že je v organizaci jehož cílem je pomáhat ostatním, připravovat se pro pomoc potřebným a přenášet kulturní tradice? A to ve spoustě případů zcela nezištně. Hranice mezi  "jsem cool" a "ctnostným pomáháním" je někdy menší, než se může zdát...
 
   Každý z členů by měl dbát na značku HASIČI. Těch pár písmenek vyjadřuje mnoho. Nejen pro zasvěcené- dlouholeté hasiče, ale i pro veřejnost. Občas se však stane, třeba jako mě dneska, že potkám členy, kteří si neuvědomují, že když mají na sobě značení, kterým se hlásí k našemu sdružení, tak ho i de facto zastupují. Mládeži se vyčítá mnoho a vzhledem k jejich nezkušenosti, někdy až příliš mnoho. Jak by si mohl někdo uvědomit, že když má na sobě dres, vršek PS II , nebo kšiltovku s nápisem HASIČI, tak by se měl chovat příkladně. No příkladně, aspoň nebýt vulgární, být vstřícný vůči svým starším spoluobčanům, nebo vyhazovat odpadky do koše a ne na zem.

  Nejsmutnější je, že to vlastně chápu, protože jsem se taky nechoval vždy příkladně. Věřím však, že přiznat si chybu a mluvit otevřeně je výsada a ne slabost. Kdo ví, kde je problém, tak ho může řešit. Každý dělá chybu, proto je na tužce guma.

Takže,..
Ve svém prvním roce u hasičů...kácení májky, velká sláva, hodně pití, hodně tance, zase hodně pití, spousta nových lidí a zase hodně pití. Měl jsem na sobě "ps dvojky" a jeden z členů hasičstva mi říká: "Sundej to." Já se na něj nechápavě podívám a skoro až drze odvětil "A proč jako?" "Za chvíli se tu budeš válet pod stolem a máš na sobě označení HASIČŮ, máš jít příkladem a dobrým jménem"
Rád bych tu teď psal o tom jak jsem se šel převléct a šel příkladem. Tenkrát se to však nestalo. Asi jsem se válel pod stolem ze společenské únavy v našem značení. Ach jo, dneska mi to přijde tak hloupé. Sebelepší rada však nevynahradí zkušenost.

Ve svém prvním roce u hasičů...
Jeli jsme z nočních závodů a já měl půjčenou PS II, protože byla zima a já nezkušeně neměl na závodech oblečení. Kluci mě vyhodili u bytu a já šel domů i v blůze od PS II. Ráno jsem šel opět na hasičárnu a víte co? Vzal jsem si na sebe tu blůzu. Tak moc mi dělalo dobře, že ostatní vidí, že patřím k hasičům. Schválně jsem chodil tou cestou, kde bylo nejvíce lidí. Ach jo, opět je mi při té vzpomínce špatně.

   Proto chápu všechnu tu mládež, která na to nedbá. A bohužel ne jen mládež. Dneska, po těch deseti letech u SDH některé věci vnímám trochu jinak. Co to kecám, ÚPLNĚ JINAK!
Když při pořádání akcí měním stranu baru, jdu se převléct. Když víc než zájmy hasičstva, chci zrovna hájit zájmy osobní, jdu se taky převléct. Je to možná malá věc, jenže malé věci tvoří ty velké. Jít správným příkladem, je ta největší ctnost. Není to snadné, to už tak bývá, správné cesty nejsou vždy lehké páč by jimi jinak šli všichni.
 
 Chybu udělá každý, snad právě proto píšu tento článek. Snad si ho přečte někdo, kdo se nezachoval vždy příkladně a uvědomí si to. Snad si to přečte někdo, kdo má tu sílu a čest jít příkladem. Někdo, kdo vystoupí z davu a upozorní na chybu, přestože bude v  názorové menšině, je to totiž SPRÁVNÉ. Protože i toto se hasiči učí,... zlepšovat se a učit se ze svých chyb.
 
Jako vedoucí mládeže už přesně vím, čím začneme s dětmi v září,..symboly SDH,  jejich význam a dobré jméno našeho sdružení. Opakovat si Hasičské desatero není jen pro mládež, ale pro všechny členy důležité, mít jej stále na paměti.
 
 
Hodně síly a odhodlání všem bratrům a sestrám v té naší dobrovolnické činnosti!

Za SDH Svinov,
Jirka Papežík alias Forest